Co se mi honí hlavou? na Blog.cz

Co žena to osobnost, některá je veselá a hravá, jiná chce zase, abych jich bavil. Jedna je taková a druha maková, v každé naleznu sám sebe, někdy své lepší já, jindy zase své stinné stránky, které bych raději nechal tam kde jsou. Pěkně skované pod kobercem a doufat, že kostlivec ze skříně na mne nevypadne a pěně si ve skříni hoví.

Občas se ale stane, že potkám ženu s velkým Ž, tu s kterou je každý dotyk jako poprvé, kdy se celé me tělo roztřepe a celým mím tělem proteče tolik energie, koik mne jen dokáže uzemnit. Každý dotek je jako popré, přestože už byl. Každá hluboký pohled do očí, mne rozechvěje každou buňku v mém těla a polibek je ta nejlepší droga, co jsem kdy okusil a pořád chci víc a každý další pouze přilívá benzín do ohně, místo aby jej hasil.

Není třeba si na nic hrát či být player jak cyp, jediné co mi jde je být sám sebou. Tím kdo jsem, nesmělým a hodným chlapce, který se hledá v ní a v sobě jakbysmet. Tím, který jsem byl a pořád jsem.

Přestože vím co chci, pořád hledám sám v sobě a v ní. V ženách, v hloubce.

Přemýšleli jste někdy nad tím, kolik barev má bohatství?

Pro někoho může bohatství znamenat barvu zelenou, stejně jako dolarové bankovky v amerických filmech.

Někdo jiný si zase představí barvu zlatou, stějně jako zlaté mince symbolizující bohatství, více o podnikání a bohatství.

Jiný vidí v bohatství barvu červenou. Barvu symbolizující byčí zápasy či lásku k ženám, které v jistých směrech může být bohatstvím pomoceno.

A nakonec někdo jiný si zase spojuje bohatství s barvou černou, která může být buď barvou úspěchu a distingovanosti nebo nebo barvou konc. Stejně jako jsou někteří v koncích při prezenataci před lidmi, kde místo aby zabavili publikum a užili si svou slávu, tak se hloubají někde ve své hlavě a přemýšlí, proč by to nemělo jít.

A jakou barvu má bohatství pro Vás?

Dlouho jsem přemýšlel nad tím, co to znamená být bohatý. Co všechno člověk potřebuje a kolik peněz, aby mohl mít všechno co si přeje a byl spokokojený a cítil se úspěšně? Je to pouze o penězích z podnikání nebo o něčem jiném, než o bohatství?

Jsou peníze měřítkem úspěchu a toho jak inteligentně investujeme svůj čas a své peníze?

Nakonec jsem došel k tomu, že je třeba dělat věci, které Vás baví a rajcujou a pěkně to sepsal do článku.

Co pro Vás znamená být bohatý? Moc si koupit rohlíky za 5 Euro jeden nebo mít raději rohlík na puse?

Poslední dobou si připadám jako kdybych budoval hrady z písku. Naberu mokrý písek do ruky, postavím základy, následně patra, věže, okna, parapety.

Vybuduju příkop okolo, který naplním mořskou vodou.

Finálně doprostřed zapíchnu malou vlajku, který mi zbyla ze  zmrzlinového poháru, který jsem nedojedl.

Kochám se jak jej stavím,

kochám se pohledem na tu dokonalost,

kterou jsem stvořil.

A pak do něj vší silou kopnu, koukám na trosky hradu z písku se skříženýma rukama a kochám se...

Jsem člověk z masa a kostí.

Když mi je dobře, tak sním,

když mi je špatně, tak spím.

Vím co je nahoře a co zase dole.

Vím, co laská me nevole.

Jedu si takhle z Hvězidčky, kde jsem opět posunul své hranice a opět poznal v čem se lamózní. Hlava plná piva a zážitků, se teší domů na postel a song DJe Ketche - Pimp my horse.

Při čekání na tramvaj se zakecávám s týpkem s kytarou, dáme se do řeči a hraje mi blues, song který ve mne vyvolává něco, co s muzikou z Winampu nažiju. Jiskru, krásu, pestrost a hlavně osobní podání.

Jedeme spolu tramvají, blues ve mne stále je a nechávám konverzaci, která nikam oproti Porubce neústí, plynout. Při výstupu dávám potulnému kytaristovi 25 korun, za které si mnohem více užije, než já sve pivo.

Nechat věci a blues plynout.

Kám vůbec ústí Porubka? Užije si potulný kytarista více 25 korun než já? Opravu hrál s Kájou Gottem?

Kam věci plynou?

Zákon zachování hmoty, lze převést i do běžného života. Někdy dáváme, jindy zase bereme.

Ale občas potkáme někoho, kdo se tomuto "zákonu" jakoby vymyká.

Jeden z těch co se liší, je ten, co si z okolí pouze bere. Vysává jej, pokud okolí není schopné dávat, není pro něj zajímavé. Ale pokud má co nabídnout, drží se jej jako klíště… Někde jsem četl trefné pojmenování - Energetičtí upíři.

Kam tu energii dávají, mi naprosto jasné není. Připadá mi, jakoby vše co přijali, spotřebovali na to, aby se ujistili, že existují, žijí a okolí je přijímá - validovali se.

Druhý případ je naprosto opačný. Člověk neustále dává, ale nic nebere a ani za to nic nechce, tzv. chování dle Matky Terezy. Ti naopak dávají validaci všem kolem sebe, a pokud jsou upřímní, žádnou nevyhledávají (nic proti charitativním pracovníkům, vážím si práce, kterou dělají, ale v drtivé většině případů to není tato situace).

Ale kde tedy berou tu energii, aby mohli převážně dávat?

Ze svých úspěchu a sebenaplnění v tom co dělají. V tom, že jejich cíle jsou jasné a jdou si za nimi?

Život je stejně jako řeka ambivalentní, něco nám dává, něco jiného bere.
Ale dostáváme to, co chceme či to co si zasloužíme?

Běžná nuda a nevole způsobená, že naše časová a energetická investice do toho co chceme, nám subjektivně připadá spíše jako tlačení hovna do kopce, se může po čase změnit v paralýzu a absolutní nevoli.

Co s tím?

Jak překonat toto "plató", období starání se o naše políčko a doufání, že něco sklidíme?

Co nás má držet nad vodou?

Víra?

Víra v co? 

Když se pohár naplní, tekutina s názvem "sociální" dosáhne okraje a už se do něj nic nevleze. Každá další kapka je pouze nahrazena jinou, která se převalí přes okraj a volně dopadá na podnos, kde vznikají nepravidelné shluky, je na čase z poháru upít čí jej jiným způsobem vyprázdnit.

Vyměnit pohár za čirý, skleněný, bez lemů a ozdob s nápisem já a ten začít plnit. V klidu, o samotě a nikým nerušen zvolna upíjet z plného poháru a pomalu přikapávat do toho skleněného. Kde kapky hladí okraje a shlukují se do malé kaluže na dně.

Další pohár je připraven a je na čase jej po kapkách naplnit.

Tak mi takhle šéf připravuje smlouvu a ptá se mne na název pozice, kterou mi přidělil. Dávám nějaké návrhy, ale nezdá se mu to dost "hoch". Nakonec volí slovo manager :)

Dále jedu s šéfem za učetní, dostávám klíčky od auta a společně jedeme poznat tu příjemnou paní, co mi bude posílat výplaty.

S šéfem jdeme do skladu. Doktor skladník super týpek v gumákách, který ma plno historek. Opět dělám menší inventuru, z které má fakturantka radost.

Dostávám nový komp, který se ale nerozjede (vadná dodávka), takže zpracovávám data ručně. Počítám obraty, kreslím grafy, jen křivítko by bylo třeba :)

A nakonec úspěšně nabízím tykání fakturantce, trochu se cuká, ale oslovení "pane inženýre" mi už lezlo krkem…